Popis
První čtení, to nic není
Pohádky jsou napsány tak, aby je mohly číst
děti, které se učí číst. Cvičí si čtení, naučily se písmena a chtějí
číst jednoduché texty. Zároveň texty odpovídají požadavkům výuky tzv.
genetické metody čtení. (Děti čtou a píšou pouze velká tiskací písmena,
neslabikují, ale pouze hláskují.) Pohádky jsou proto psány velkými
tiskacími písmeny a jsou řazeny od pohádek složených jen z
jednoslabičných slov až po pohádky se čtyřslabičnými slovy. Pohádkové
příběhy jsou přiměřeně krátké, a to proto, aby je děti stihly během
vyučovací hodiny nebo za domácí úkol přečíst celé, případně aby délkou
vyhovovaly i dětem předškolního věku. Jsou stylisticky jednoduché, aby
děti pochopily pointu. Ve škole je možné pohádky také použít v rámci
mezipředmětových vztahů, např. v kresbě při výtvarné výchově. V
neposlední řadě mohou pohádky pomoci řešit emočně volní vlastnosti a
vztahy i předkládat dětem vzory chování.
