Popis
pozoruju co se kde šustnepříroda umí být rychláaž tě za sebou ztrácípřipomínáš se mivzletem ptákůpřekvapenou zvěříkřupáním listíuhnaným dechemjmény jež stále dobře znášřekneš je a detaily nechtěně napadnou konturypak každá srna pták buk slepenec jávypadá jako něcoco bylo dávno a tolikrát něčí představouo pár tahů skutečnějšínež když se rozumně plním vrstvím šrafujuabych svému doufání zakryla vylézající siluetunež se doopravdy ale doopravdy zapomenuuprostřed někohov němž to krásně neznám…Název sbírky Pentimenti si Jitka Fialová vypůjčila z výtvarného umění. Znamená změnu záměru, posun původní představy. Pojítko s básní se přímo nabízí. A obraz je slovo, slovo obrazem. Laskavému a trpělivému vnímateli se krajina slov ráda pozotvírá.Roman Szpuk v doslovu mimo jiné říká: Sbírka se vyvíjí od volného verše k verši vázanému, rytmickému, s rafinovanými asonancemi. Motivy se překrývají, symbol následuje přímé pojmenování, vážné tvrzení ulehčené pousmání… „poťouchlý datel na konci mlhy ťuká mi na šíji slunečný den…“ V kontrastu básní autorka nabízí jednotlivá haiku. Přicházejí jako oddech, ostrůvky klidu.
